Sbor zimních pupenů

Tadao Tominari, Toru Mogi - fotografie
Čó Šinta - text 

Sbor zimních pupenů

Tadao Tominari, Toru Mogi - fotografie
Čó Šinta - text 

vyraší list, vykvete květ
puf puf puf

i slunce
i vítr

jsou tak úžasné
říkají se smíchem

Deník mraku
Čó Šinta

○. ○. (Sníh) Vidím sněhuláka.
Vypadá dost podobně jako já, tak jsem k němu šel blíž.
Má hezky udělaný obličej. Já žádný obličej nemám.
Já jsem přece mrak. Tohle je začátek deníku mraku bez tváře.
Nadýchaně, nadýchaně – budu si tak žít dál!

○. ○. (Zataženo) Dorazil jsem do chladných krajů.
V moři plavou kusy ledu.
Říká se jim „plovoucí led“. Chtěl jsem si je pořádně prohlédnout, tak jsem se přiblížil – a dopadlo to takhle.
Je zima. „Plovoucí led“ křupe a jakoby se mi posmíval.

○. ○. (Zataženo) Pod temnou oblohou
je modré jezero. Je tu spousta ptáků
zvaných potápky.
Vždycky hopnou do vody
a než se naděju, zase se vynoří.

A pak volají „ru, ru, ru“.
Stal jsem se potápkou.
Podívej, i tohle je jejich zásluha.
Jenže já se nedokážu potopit pod vodu.
To mě štve.

○. ○. (Slunečno) Když přijde jaro, sníh roztaje.
Jsem rád, že já můžu plout po obloze.
Na potápky už ani nechci myslet.
Navždycky budeme kamarádi, „Kumoko-chan“.

Vzpomínám si na ni.
„Kumoko-chan“ byla ta bytost –
dinosaurus z mraků.
Jmenovala se Rjóko-chan.
Snad je v pořádku…
Kumoko-chan však zůstala pryč.

○. ○. (Slunečno) Jsem na lodi.
Vypadá to, že pluje hodně daleko.
Rozhodl jsem se zmizet a svézt se na ní.
Uši mi ale říkají: „Přestaň, přestaň,“

Slyším „dónde, dónde“ a někdo říká:
„To je něco, co se cestujícím nelíbí.“
„Cestujícím? A kdo to je?“ ptám se.
„Lidé,“ zní odpověď.
Copak existují lidé, kterým vadí i mraky?

○. ○. (Zataženo) Dnes jsem si zkusil odpočinout
na vrcholu zasněžené hory.
Z dálky to prý vypadalo jako skutečná hora,
a lidé z toho byli celí rozrušení. To byla legrace.
Jenže jsem to nevydržel –
kýchl jsem a hora se sesunula dolů.

○. ○. (Sníh) Dnes sněží.
Rád bych viděl ty radostné tváře všech,
kteří jdou do školy, ale sníh musí padat.
Tiše, tiše sněží.
Ať nikdo neztratí rukavice… a ať nikdo nenastydne.
Tiše… tiše… tiše…

-

Čajník Bunbuku

-

-

-

-

-